Co je celostní muzikoterapie?
Co je Celostní Muzikoterapie?
Celostní muzikoterapie pracuje především s nástroji v přirozeném ladění a lidským hlasem.
Zahrnuje aktivní i pasivní techniky, které umožňují lidskému tělu dostat se do relaxovaného stavu, který umožňuje zahájení sebeozdravných tělesných procesů. Muzikoterapeutická relaxace je pasivní technika, kdy účastníci leží na zemi a nechávají na sebe působit nástroje, které terapeut používá v průběhu relaxace. Proces trvá zhruba hodinu a půl. Orchestr a improvizace jsou naproti tomu aktivní techniky, kdy účastníci můžou ( a nemusí) využít nabídku nástrojů, které máme pro ně k dispozici a můžou vytvořit společné zvukové těleso, které je složené z mnoha různých zvuků a rytmů. Tato technika umožňuje účastníkům experimentovat se zvuky a rytmy podle vlastní fantazie, aniž by byl jejich hudební projev nějak hodnocen. Tímto způsobem otevíráme kreativitu a hravost, která je v mnoha případech uzavřena a blokuje tak nové možnosti a nová řešení.
Relaxace založena na principu opakování určitých rytmů a melodií, které vyvářejí předvídatelný vzorec, který za nějakou dobu mozek uklidní do té míry, že přestane aktivně monitorovat okolí a potenciální nebezpečí a spustí uzdravující mechanismy, které posilují imunitní systém a řeší drobné nerovnováhy v těle.
Celostní muzikoterapie využívá především nástrojů v přirozeném ladění a jejich působení je založeno na principu anticipace určitých tónů. Mozek podvedomě analyzuje zvuky, které dostává ze smyslovych vjemů. Zvuky tibetskych mis a dalších nástrojů, které využíváme jsou plné alikvotnich tónú, které naplňují tento princip, kdy lidský mozek pri zaslechnuti základniho tónu automaticky očekává následnou alikvotní radu tónù. Pokud se toto očekáváni mozku naplni, pak mozek vyhodnoti, že se nacházíme v bezpečné a předvidatelné situaci a má možnost vypnout funkce, které udrzuji tèlo v napětí a opět otevírá možnosti rekonvalescence.
Muzikoterapie je obor, který představuje souběžné působení se standardní léčbou a využívá se pro urychlení rekonvalescence pacientů a zlepšení jejich kvality života. Nicméně nemusí sloužit pouze k léčbě problémů, ale může sloužit i tzv. “zdravé populaci”.
Co tedy může muzikoterapie udělat pro každého z nás?
Všichni se musíme vyrovnávat v životě s určitou mírou stresu a neexistuje způsob jak se mu vyhnout. Ovšem existuje mnoho způsobů jak se naučit se stresem pracovat tak aby nás nepoškodil. Muzikoterapie může v tomto procesu významně pomoci. V mnoha studiích je uváděno její působení jako preventivní opatření proti vyhoření u zaměstnancům s vysokým nasazením a také prokazatelně pomáhá léčit depresi, úzkosti, ale i rekonvalescenci po syndromu vyhoření
Základní principy
Proč poslech jakékoliv hudby neznamená automaticky muzikoterapii?
Terapeutický efekt hudby není automatický, posloucháme nějakou hudbu stále, ale významný léčebný efekt nepozorujeme.
Jaké jsou tedy hlavní podmínky, abychom léčebný účinek dosáhli?
Především je to tzv.
Přirozené ladění
Systém ladění, který napodobuje zvuky v přírodě (zpěv ptáků, zurčení vodopádu nebo šum větru v korunách stromů)
Na čem je přirozené ladění založené?
Rozdíly mezi jednotlivými tóny jsou dané podíly malých celých čísel, takže rozdíly mezi jednotlivými tóny a půltóny nejsou shodné.
Rozdíly v tónových intervalech v systému přirozeného ladění
Jak můžeme vidět na tomto grafu, tak pozice jednotlivých tónů a půltónů jsou mírně odlišné než shodné rozdělené podle centů na stupnici níže.
Na druhou stranu, standardní hudba, kterou jsme zvyklí poslouchat (od klasické hudby, přes jazz, country, rock až po heavy metal) využívá tzv temperované ladění, kde rozdíly mezi jednotlivými půstóny jsou vytvořeny tak že oktáva je rozdělena na 12 naprosto identických intervalů (každý z nich má 100 tzv. centů)
Tento systém ladění umožňuje hudebníkům využívat složité harmonie a kombinovat melodie a mohou také snadno přepínat mezi jednotlivými tóninami na stejném hudebním nástroji. Mohou také vyprávět příběhy prostřednictvím emocionálního náboje, který je vždy přítomen v hudebním umění. Publikum může cítit vzrušení, smutek, strach nebo jakoukoliv emoci, kterou skladatel zamýšlí. A to je také důvod proč téměř každý má rád hudbu protože to je jako sledování filmového příběhu plného vzrušujících situací. Nicméně účel muzikoterapeutické hudby je jiný.
Rozdíl mezi přirozeným laděním (JI) a rovnoměrně temperovaným (ET)
Tento graf ukazuje rozdíly mezi tóny v systému “Rovnoměrně temperovaného ladění” a “Přirozeného ladění”. Tak jak vidíme nejbližší tóny v obou systémech jsou oktávy (shodná hodnota) a kvinta (4/3), velmi blízká až shodná hodnota. Ostatní tóny jsou distribuované na škále odlišně a jejich absolutní hodnoty jsou rozdílné než v protilehlém systému.
Kdybychom chtěli skládat a psát složitější hudbu v přirozeném ladění, tak by bylo velmi obtížné protože bychom mohli rozdělit oktávu do nekonečného množství tónů, které by bylo obtížné reprodukovat a koordinovat s dalšími hráči. Ale pokud zůstaneme v řádu jednoduchých intervalů, které se skládají ze zlomků opravdu malých čísel (oktáva 1/2, kvinta 3/2 a tercie 4/3) tak dosáhneme opravdu harmonických intervalů, které jsou spojeny s pozitivními emocemi bez napětí a očekávání a jejich působení je vždy uklidňující a léčivé. Nevýhodou tohoto systému je, že muzikoterapeutické nástroje jsou vždy laděné jen v jedné tónině a není možné hrát v jiné tak jako na běžných hudebních nástrojích.
Co to pro nás znamená?
Terapeutické nástroje nejsou univerzální, mohou být použity jen pro tóninu ve které jsou naladěeny. Můžeme snadno hrát na klavír v C dur a stejně tak i v D moll nebo jakékoliv jiné tónině, ale pokud máme flétnu určenou pro muzikoterapii a je naladěná v D, tak můžeme hrát pouze v této stupnici a žádné jiné, protože tóny v této stupnici mají jiné frekvence než shodné tóny v jiné stupnici.
Zmíněné harmonické intervaly (oktáva, kvinta a velká tercie) jsou také nejbližší k frekvencím rovnoměrně temperovaného ladění, tak v některých místech určité tóniny je možné kombinovat zvuk standarních hudebních nástrojů s muzikoterapeutickými pro umělecké experimenty a improvizace. Nicméně vzhledem k faktu že jejich harmonie je jemně rozladěná (rozdíl je v jednotkách centů), tak organismus vnímá tento rozdíl aniž by byl zaznamenán lidským uchem. Umělecké dojem takové hudby může být zajímavý, nicméně léčebný potenciál takové experimentální hudby se ztrácí..
Nyní se podívejme na drobné rozdíly mezi jednotlivými tóny v obou systémech ladění
Při kombinování můžeme spoléhat na oktávy, protože jejich frekvence jsou shodné u obou systémů, pokud zvolíme shodný výchozí tón. Kvarta a Kvinta má jen malý rozdíl mezi oběma systémy (2,-2 centy), velká septima a malá sekund má rozdíl (-4, 4 centy). Toto je tedy možná cesta jak kombinovat standardní hudební nástroje s pevně danou frekvencí tónů s muzikoterapeutickými nástroji pro umělecké účely. Lidské ucho není schopné zaznamenat takto malé rozdíly v tónech, ale schopnost léčebného působení je tímto eliminována. Naopak strunné nástroje bez pražců, kde je možné tvořit tóny variabilně (housle a violoncello) jsou pro univerzálně využitelné a je možné je úspěšně kombinovat s nástroji v přirozeném ladění bez jakéhokoliv omezení.